Blesk VK A - Cerveza 18.FC 1:6 (1:4)
Šesté kolo nás přivedlo na Děkanku a jako soupeře nám připravilo Blesk VK A, který se krčí na chvostu tabulky. Až na jednu výjimku nevím, jestli proto tomuto zápasu naši hráči nepřikládali důležitost, ale dost z nás se na zápas nedostavilo. Naštěstí jsme oproti soupeři, který nastupoval v přesném počtu, měli výhodu jednoho hráče. Bez možnosti se rozkopat, jelikož jsme neměli ani jeden balón, jsme se vrhli rovnou do utkání. A nutno podotknout, že nerozehranost byla znát. Moc se nám nedařilo a soupeř nás celkově přehrával. Ve dvanácté minutě šel dokonce do vedení po chybě obrany, která nechala za svými zády naprosto nepokrytého hráče. Tou dobou to bylo skoro na ručník. Naštěstí jsme však zapnuli a hru minimálně vyrovnali. Naštěstí ke hře se přidal i výsledek a pět minut po inkasovaném jsme i vsítili. Konkrétně Vojtěch nepohrdl nabídnutou příležitostí a klidně rozvlnil síť. Aby toho nebylo málo dokonali jsme pro jistotu i obrat, po dvou minutách se na listinu střelců zapsal i Marek M. po tom kdy obstřelil brankáře. Na minutu jsme po tomto gólu polevili a soupeř vybojoval roh. Co se dělo po něm naprosto nechápu a nepochopím asi nikdy. Ondra L. vypíchl rozehrávku, obhodil si obránce a nasadil sprint (ano myslím tím velmi rychlý běh) přes celé hřiště, aby na konci individuální akce pod padající gólmanem namířil svou střelu do sítě. Upřímně to byla nejvyšší rychlost, kterou jsem u svého bratra kdy v životě viděl… Po tomto gólu už bylo veseleji a o trochu více radosti přidal ještě do poločasu Papula. Naběhl si na autové vhazování a po tom co míč propadl celým vápnem ho vrátil do branky a tím uzavřel poločasový výsledek 4:1
Druhý poločas už byl o něco vyrovnanější. Soupeř se ještě snažil o zázrak v podobě vyrovnání, ale obrana fungovala bezchybně. Pokud už se přeci jen podařilo naši obranu překonat, tak Monday se už překvapit nenechal.My jsme si pár šancí vytvořili taky, ale povětšinou to byl boj o střed hřiště, kde jsme byli častěji úspěšnější a drželi si územní i herní převahu. Okolo padesáté minut ještě udeřilo a náš nejpilnější střelec Pasi konečně protrhl svou smůlu a div ne i síť. S jeho pumelicí nemohl gólman dělat nic jiného, než ji vytáhnout ze sítě. Po tomto gólu jsem už ze zápasu já osobně moc neměl, protože jsem se snažil sebrat míč ze zahrady vzteklého jezevčíka. To se nakonec povedlo, stejně jako tečka zápasu a jeho druhý gól Vojtěchovi.
Ihned po zápase se objevil i náš kapitán s příjemnou novinkou. Marek S. se tímto dnem stal otcem, k čemuž mu pogratuloval celý tým a štěstí i zdravý Barunky bylo řádně pojištěno a předplaceno na pozápasovém rozjímání.. Ale to už by byl zase jiný příběh.