Cerveza 18.FC - Atlético Cerveza 3:4 (2:2)
Na velké derby dvou Cervez jsme přijeli plni odhodlání a nadšení. Na lavičce s třemi kusy na střídání jsme se prakticky od začátku vrhli na fyzicky náročný fotbal. Vstup do utkání nám však příliš nevyšel a chvilku nám trvalo, než jsme začali hrát domluvenou taktiku. Prvních deset minut byl soupeř o kapánek lepší a dokázal toho využít. Po střele, kterou Monday ještě dokázal zastavit, balón poskakoval u brankové čáry a ani jeden z obránců se neměl k návratu. A tak doběhl útočník hostí a už v páté minutě vsítil. (Zapamatujte si průběh gólu, protože všechny čtyři co jsme dostali padli naprosto stejně, takže je už moc popisovat nebudu.)
Naštěstí nás tato nepříjemná situace nepoložila, ba naopak jsme od té doby začínali přebírat otěže zápasu my. Konečně jsme předváděli kombinační hru s přihrávkami po zemi a s celkem slušnou a plynulou přechodovou fází. Obrana fungovala dobře a hráči Atletika se do šancí prakticky nedostávali. Ke gólům to ale zatím nevedlo. Ne že by nebyli šance, ale zakončovatelé v důležité chvíli selhávali. Naštěstí přišla dvacátá minuta a velmi povedená akce na jejímž konci byl Petr a nekompromisní střelou srovnal stav. To nám samozřejmě vlilo elán do žil a za dalších pět minut bylo ještě veseleji. Na Pasiho aut si naběhl Papula a z výskoku poslal ramenem míč za soupeřova gólmana. A rázem jsme vedli. Naše radost však netrvala dlouho. Minutu na to přišla chybka v obraně a nedůslednost při dohrávání a soupeř uzavřel poločasový výsledek na 2:2
Druhá polovina zápasu nepřinesla o moc jiný obrázek. My jsme hráli poměrně s klidem svou kombinaci a soupeř většinou spoléhal na protiútoky. Už to ale byla přeci jen o něco vyrovnanější půle než ta druhá. Bohužel dlouho se nám nedařilo rozvlnit síť a tak pět minut před koncem udeřilo na druhé straně. Opět ten samý gól jako ty dva předešlé. Síly sice docházeli, ale i tak bylo jen na nás se zápasem ještě něco udělat. Snaha však vyústila velmi nešťastně. Po ztrátě míče a řekněme né úplně štěstí při pokusu o odkopnutí míče přišla střela, vyražení a dorážka a my prohrávali o dva. To se již nezadržitelně blížil konec utkání. Snížení přišlo záhy a to opět Petr nekompromisně prostřelil gólmana. Tou dobou už Atletiko bránilo a snažilo se „přežít“. Před odkopem od naší branky rozhodčí nahlásil poslední akci, kterou nás však ani nenechal zahrát. A tak jsme moje první derby po velké bitvě se silným soupeřem prohráli. Štěstíčko nám moc nepomohlo, ale i tak jsme předvedli poměrně slušný výkon, který je velkým příslibem do budoucna…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář