Cerveza 18.FC – Homunculus 1:3 (1:1)
Zápas od prvních chvil, snad více než jindy, svedl proti sobě příslovečné kamarády s míčem, zasekávače, drbače a kluky, z nichž si rozhodně nikdo nechce hrát na fotbalistu. Věděli jsme, že k úspěchu může vést jen jediné – důsledně dostupovat soupeře, tak aby se jeho líbivé kousky odehrávaly dále Jarouškovy brány, a být přesný v zakončení. Bohužel jsme splnili jen prvou část úkolu.
Z několika našich převzetí soupeřovy rozehrávky na jeho půli jsme bohužel nic nevykřesali. Zejména si nerozuměli Vojtěch s Márou. Protivník naopak, po dvou třech svým nebezpečných střelách s hranice vápna, vsítil po přímém kopu – zcela volný hráč v náběhu prostřelil Jarouška u levé tyče. Naštěstí si ovšem za krátko mnohem lépe poradili se získaným míčem Aleš a Marek, jenž již zakončoval do prázdné klece. 1:1. Zbytek prvé půle se nesl spíše ve znamení nepřesností.
Ani ve druhé půli jsme se s míčem příliš nepomazlili – když však, pak z toho ne jednou kanulo nebezpečí pro protihráče – žel Bohu právě jen nebezpečí. Namátkou: Alešův dalekonosný pokus vracející se jejich brankář vyškrábnul; Vojtěch si nedokázal poradit s Markovou krásnou českou uličkou; naše opakované střely ze střední vzdálenosti nebyly dost přesnými. A tak přišel trest: narážečka u levé čáry, útočník soupeře v úniku po čáře, skákavá přihrávka na střed a šťastný odraz od stojné nohy jeho spoluhráče. 2:1.
Branka nás konečně vyburcovala: Papula, posunuv se do předu, vypracoval řadu příležitostí sobě i druhým. Bohužel, sám nezakončil šťastně, byť jednou nastřelil tyč, rovněž hlavou střelil těsně mimo, Vojtěch ani Ondra nedoběhli jeho sice prudké, leč hratelné přihrávky. Smutnou tečkou za tímto zmarem napsala koncem zápasu branka soupeře z jeho ojedinělého naskytnutí se na dostřel naší branky, po zemi, doprostřed brány, na niž - jinak jistý - náš brankář u piva po zápase jistě rád zapomněl. 3:1.