Cerveza 18.FC – Demínka B 1:1 (0:0)
Na Mikulovce jsme se ještě v pěkném skoro letním počasí sešli ve slušné sestavě, ale jen s jedním hráčem na střídání.
Začátek zápasu byl klasický. Oťukávali jsme se se soupeřem a ani jeden ani druhý tým jsme se k ničemu zásadnímu nepouštěli. Oproti předchozímu zápasu v Běchovicích se hrálo přece jenom o něco víc po zemi, ale obrany vládly. První poločas skončil bez vážné šance. Řekl bych, že v náznacích pološancí jsme byli i nebezpečnější, soupeř měl zase úsek asi pěti minut před koncem poločasu, kdy nás v sérii rohů, autů a sebraných odražených balónů nepouštěl z našeho vápna. Stav nula nula byl přesto zasloužený.
Druhý poločas přinesl o něco otevřenější hru s náznaky šancí na naší straně a několika skutečnými šancemi na straně druhé. Gól mohly dát oba týmy a bylo zřejmé, že je to zápas právě o tom jednom gólu. Největší šance soupeře brankou zaváněly. Nejmíň jedna tyč a odmítnutý zakončení do úplně prázdný brány zhruba z hranice vápna. V druhém poločase se začal projevovat malý počet hráčů na střídání na naší straně a pomalu nám docházely síly. Navíc Márovi píchlo v lýtku a hrozilo, že zápas nedohraje. Vše důležité se pak odehrálo v posledních pěti minutách hry. Hráč soupeře vynikající do té doby jen pestrobarevným dresem a chaotickým pohybem záhadně trefil patou nahrávku z autu a pět minut před koncem získal vedení na stranu soupeře. V ten moment jsem si pomyslel, že nemáme nejmenší šanci vyrovnat. Asi o třicet sekund později se ale Máca probojoval před vápno, tísněný obránci vystřelil a brankář soupeře dokázal míč pouze vyrazit na stranu svého vápna. Tam jsem k překvapení všech na hřišti včetně mě samotného dobíhal právě já. S míčem, který mi skákal naproti, jsem se setkal na hraně vápna, když byl cca. metr nad zemí. Pečlivě jsem zvážil své možnosti a moudře zavrhl jakékoliv fotbalovější řešení zahrnující nenáviděné doteky s míčem. Do míče jsem se prostě opřel břichem, od nějž putovala utěšená umístěná střela k bližší tyči. Brankář soupeře k ní už skákal marně a míč skončil v síti. Prokázalo se tak, že vypouklost a povadlost mého břicha je jen optický klam, jinak než tvrdým pekáčem buchet na něm gól vysvětlit snad ani nejde.
V posledních minutách jsme mohli díky našich klasickým pološancím dokonce i rozhodnout, ale zápas skončil zaslouženou remízou jedna jedna.
Co se bodů týče, vedeme si dobře, moudře si držíme odstup od sestupových i postupových příček.
