Cerveza 18.FC – XXX 1:1 (0:1)
Běchovice nejsou naším oblíbeným hřištěm. Ne že bychom tam hráli až o tolik hůř než jinde (strašně my umíme hrát všude), ale výsledkově se nám tam nedaří. I přes nadějnou sestavu se dvěma lidmi na střídání tak nálada v týmu soudě dle facebookové konverzace nebyla rozhodně ideální. Vzhledem k těmto dvěma faktorům lze asi nakonec bod brát pozitivně. Na druhou stranu, vzhledem k vývoji mače se dá mluvit spíš o ztrátě. Až by se chtělo napsat, že Cerveza vnutila po dlouhé době svůj fotbal...přesnější by ale asi bylo říci styl hry, fotbal se hrál jen když zapojíme jistou dávku představivosti.
Začátek zápasu byl tradičně pomalý, ale i když soupeř držel míč delší dobu, my jsme měli větší šance. Šlo především o šikovné vysunutí Martyho Mácou, které ukončil po překonání brankáře odkopem až soupeřův obránce před brankovou čárou. Z dobré hry vzduchem pak plynuly i další nadějné situace Cervezy a to jak po standardních situacích tak ze hry. Bohužel se ale míč zaskvěl v naší síti. Nešlo o akci, která by vyplynula z tlaku soupeře, který jsme dokázali účinně rozbíjet organizovanou defenzivou, které se sotva rovná obrana Stalingradu. Ve snaze chopit se napadáním iniciativy se však Máca nechal v útoku vyšachovat a asi nejlepší hráč soupeře pak prošel po straně na naší půlku, potáhl si míč na střed a prudkou, byť nepříliš dobře umístěnou střelou překonal gólmana, který rozhodně nemůže mít čisté svědomí.
Zbytek zápasu se pak nesl ve stylu, který Cerveza dobře zná. My jsme se snažili nakopávat co nejvíce balonů na bránu. Soupeř se překvapivě přizpůsobil. V tenise bychom to nazvali asi nenucenou chybou. Místo kombinačního fotbalu, o který se snažili v první půli, přešel soupeř nepřekvapivě do defenzivy. Krizový moment jsme si prožili, když to vypadalo, že budeme čelit nadějnému brejku protivníka, který se mohl vydat ve dvou proti jednomu obránci. Jednoduchá pozemní přihrávka naštěstí nakonec zradila i někoho jiného než nás a míč tak skončil v autu naprosto bez našeho přičinění. Nechce se mi opakovat vyčpělé fráze, ale heslo nedáš dostaneš se naplnilo vrchovatě, když jsme nedlouho poté jak jinak než vzduchem vyrovnali skóre. Opět v tom měli prsty Máca a Márty.
Soupeř pak následně přidal na tempu a aktivitě, ale zjevně inspirován naším stylem útočné hry se nezmohl než na dlouhé nákopy a impotentní hru vzduchem. Cerveza dokonale prokázala, že když dva dělají totéž, nemusí to být nutně totéž. Byť se už skóre neměnilo, rozhodně se totiž dá říci, že šancí jsme měli v celém zápase a především ve druhém poločase víc. Chvílemi to bylo až tak nudné, že se náš gólman rozhodoval, jestli si neskočím do auta pro lahváče, které jsem tam měl připravené na víkendovou akci. Rozhodčí nakonec zápas ukončil aniž by se jeden ze soupeřů vzmohl k závěrečnému náporu. Když uvážím počet šancí, je bod asi ztrátou. Nemám rád fráze, ale je nutno podotknout, že zda to byl bod získaný, či ztracený, uvidíme až na konci a že se body sčítají až po posledním zápase a že sezona se musí vždy hodnotit až na konci.
Mandy
