Dejnámbůra FC – Cerveza 18.FC 3:3 (1:1)
Ke čtvrtému utkání sezóny jsme přijeli na staré známé hřiště na Mikulovce, tentokrát na nás zbyl poslední hrací čas dne 20:15 a soupeřem nám byl tým FC Dejnámbůra s bilancí jedné výhry a dvou porážek. Úkolem pro tento den bylo vyslyšet přání soupeře, které bylo obsaženo v názvu týmu, nicméně už od pondělí jsem tušil, že to nebude úplně snadné. Z týmové komunikace vyplynulo, že Balič a Láhev nebudou, přidali k nim Máca a Buchi s rýmičkou a střevními problémy a na průšvih bylo zaděláno. Bylo tedy na čase povolat Erika. Dodržování babských rad a snad i trocha magie však nakonec prokletí zlomilo a Máca i Buchi se dokázali na poslední chvíli vykurýrovat natolik, aby byli připraveni na zápas. Nakonec jsme tak nastoupili s možností střídat dva hráče.
Zápas tedy začal, tentokráte však bez obvyklého oťukávání. Soupeř nás zamáčkl před naše vápno, což jsme mu velmi usnadnili, zejména neorganizovanou obranou a nedůsledným bráněním autů či rohů. Šance tak přibývaly vysokým tempem, bohužel pro nás jen na jedné straně, góly však naštěstí nepřicházely.
Když nám to nejde kombinačně, umíme to i vzduchem, o čemž se soupeř přesvědčil okolo desáté minuty. Z výkopu od naší brány se k před vápnem soupeře dostal k odraženému míči Erik a nekompromisní dělovkou pod břevno nedal brankáři šanci zasáhnout. Cerveza tak vedla 1:0.
Po překvapivém vedení jsme se vrátili k obranné činnosti, která se bohužel nezlepšila a podobně jako v předchozím průběhu utkání jsme nepřistupovali k hráčům soupeře během zahrávání standartních situací, což nemohlo dopadnout jinak, než že jsme po jednom z házených autů inkasovali. A začínalo se prakticky od znova. Nedlouho poté však byla Cerveze nabídnuta příležitost vzít si vedení zpět, Márty byl ve vápně první u míče a obránce při pokusu odkopnout balón namísto toho kopl do jeho nohy a rozhodčí bez váhání nařídil pokutový kop (za mě byl trochu přísný). Máca jakožto exekutor vsadil na razanci, bohužel gólman zapomněl uhnout a míč tak dokázal odrazit z branky pryč. Poločas tak skončil nerozhodně.
Hned od začátku druhé půle obrana naštěstí začala mít potřebné parametry a hra se vyrovnala. S přibývajícím časem oba týmy přidávaly na důrazu, čehož vyústěním přibývalo i faulů. Začal se hrát tedy fotbal, který Cerveze poprvé od úvodního hvizdu vyhovoval. Paradoxně ve chvíli, kdy jsme se našli, se po pravé straně hřiště uvolnil soupeřův útočník a střelou na zadní tyč strhl vedení na stranu Dejnámbůra. Ani ne minutu po inkasované brance se scénář opakoval a akcí jako přes kopírák soupeř ještě navýšil vedení. Nebudu zastírat, že v tu chvíli jsem začínal propadat trudomyslnosti.
Naštěstí v Hanspaulce ještě nezakázali dlouhé nákopy. Po faulu na Jakuba jsme rozehráli dlouhým nákopem na branku, před kterou sváděla souboje hned trojice našich hráčů. Míč je sice přelétl, ale s tím brankář nepočítal míč tak skončil v síti a bylo sníženo.
Vše jsme vsadili na útok, ale žádné větší šance nepřicházeli. Když už to začínalo vypadat, že přijdeme o oba body, dostali jsme ještě možnost rozehrát autové vhazování v blízkosti pokutového území soupeře. Papula měl v plánu sbíhat od zadní tyče, nicméně oba obránci nepochopitelně utekli na tyč přední, nejspíš aby se tam gólman nebál a tak se Papula zjevil sám před naprosto opuštěnou klecí. Márty tuto situaci výborně přečetl a pro hlavičkáře Papulových kvalit již nebyl problém srovnat stav utkání.
Bod stačí, řekli si hráči ve žlutém a byli odhodlaní soupeři nedovolit žádnou závěrečnou steč. Nevyšlo to tak úplně a poslední tři minuty zápasu byly o tom neudělat žádnou chybu. Soupeř nás všechny přikoval do pokutového území, ale tentokrát jsme si dokázali vše pohlídat a z Mikulovky si tak odvézt alespoň jeden bod.
